Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sambový workshop s Milošem Vacíkem

15. 07. 2015 21:41:10
V rámci Letního ateliéru Hudební mládeže v Třeboni jsem měla možnost setkat se s člověkem, který hraje na perkuse z celého světa a rytmy studoval v Rio de Janeiru.

Miloš Vacík, kapelník Tam Tam Orchestra a Tam Tam Batucada, založil první školu samby v Čechách a já jsem se díky jeho workshopu dozvěděla, jak povznášející může být hudba, která s sebou přináší nádech brazilského karnevalu.

S Milošem Vacíkem přijelo začátkem července do jedné vydýchané místnosti v Třeboni nejen neuvěřitelné množství bicích nástrojů, ale také kus jiného světa. Na židlích zde seděla skupina mladých českých lidí, mezi které vstoupil Miloš Vacík se svým vyprávěním o Brazílii, naprosto odlišném světu. Téměř jsem nemohla uvěřit, když jsem slyšela, jak obrovským byznysem je karneval v Riu, že je v Brazíii střet kultur už téměř neúnosný a že například není možné v brazilské televizi spatřit černocha. Pro nás Evropany je svět, kde se veškeré životní štěstí točí kolem několika okamžiků velkého karnevalu, téměř nepředstavitelný.

Z údivu nad tak odlišným životním stylem nás vytrhly první rytmy, které Miloš Vacík zahrál na perkuse. Nejsem příliš vzdělána v oblasti bicích nástrojů, nicméně ráda jsem se chopila agoga, což je nástroj skládající se ze dvou zvonců, z nichž každý vydává tón odlišné výšky. Moji spoluhráči si rozdělili bubny, chřestidla a další nástroje a čekali, jak Miloš Vacík zvládne ze skupiny laiků během hodiny vytvořit uskupení schopné vystoupit před lidmi.

Vůbec jsem netušila, že se to dá zvládnout. Především jsem si nedokázala představit, jak se může skupina řičících bicích nástrojů během produkce na něčem domluvit. Z koncertů Tam Tam Batucady jsem věděla, že maestro, tedy dirigent, používá k dorozumívání píšťalku a gesta. Stejně jsem ale nevěřila tomu, že to k dorozumění postačí. Zkušenost mi ukázala, že jsem se mýlila. Pokud se každý z hráčů soustředí a sleduje maestra, vznikne najednou dokonalá shoda. Miloš Vacík nám ukázal rytmy, které mají jednotlivé nástroje hrát, pak nás naučil gesta, pomocí kterých se budeme dorozumívat, ustávat ve hře či měnit rytmus. Najednou to celé bylo hotovo a my šli na náměstí ukázat, co jsme se naučili.

Už jsem několikrát vystupovala na veřejných místech „jen tak“, bez předchozí domluvy, ať už se jednalo o sborové zpívání či taneční flashmob. Většinou se u naší skupiny zastavilo pár lidí, chvilku postáli a pak zase pokračovali dál. Myslela jsem, že to tak bude i tentokrát. Nastoupili jsme, všichni červeno-černě oblečení, někteří v parukách a jiných ozdobách, a začali jsme hrát. Strhávala mě síla rytmu a kouzlo maestra, takže jsem se moc po okolí nepídila. Ale když jsem se podívala, viděla jsem, že síla samby, síla rytmu a perkusí přitáhla celé náměstí, lidé tančili, nadšeně tleskali, natáčeli si nás a nakonec se nechali strhnout a křičeli a tleskali přesně tak, jak jim Miloš Vacík ukázal. Bylo to něco neuvěřitelného.

Na konci workshopu jsem měla pocit, že mi ruce k agogu přirostly a že ho nemohu jen tak vrátit. Samba mě strhla natolik, že jsem jako mnoho jiných začala okamžitě spřádat plány, jak se přestěhuji do Ria a budu se učit u těch nejlepších. Samozřejmě, že mi brzy došlo, jak velmi málo reálné jsou mé nadšené myšlenky. Ovšem už teď vím, že na koncerty Tam Tam Batucady budu chodit ještě o něco raději, protože najednou nebudu jen pouhý divák, ale uzřím i to vnitřní kouzlo a komunikaci mezi jednotlivými hráči. A kdo ví, třeba se jednou přihlásím i do pražské školy samby Miloše Vacíka.

Autor: Nikola Sedloňová | středa 15.7.2015 21:41 | karma článku: 6.47 | přečteno: 170x

Další články blogera

Nikola Sedloňová

Přehnaná poctivost a čtenářská výzva

Na začátku minulého roku jsem na Facebooku objevila čtenářskou výzvu. Jednalo se o seznam padesáti popisů knih (např. oblíbená kniha z dětství), který si měl člověk dle svého vyplnit a knihy přečíst.

11.1.2016 v 19:04 | Karma článku: 9.96 | Přečteno: 307 | Diskuse

Nikola Sedloňová

Středoškolské oslovení „pane profesore“

Při nástupu na gymnázium se ode mě automaticky očekávalo, že se bleskovou rychlostí přepnu z oslovení „pane učiteli“ na „pane profesore“. Bez důvodu.

1.11.2015 v 20:55 | Karma článku: 21.91 | Přečteno: 1549 | Diskuse

Nikola Sedloňová

Nemohu sedět. Společensky nepřípustné?

Jsem mladá slečna, brzo mi bude dvacet, studuji, usmívám se a na první pohled vypadám docela zdravě.

12.9.2015 v 19:29 | Karma článku: 40.00 | Přečteno: 10050 | Diskuse

Nikola Sedloňová

Bistraw - raw a vegan bistro ve Stromovce

Zdravé rychlé občerstvení není výraz, se kterým bychom se běžně setkávali. Mozek některých lidí to může vyhodnotit jako nesmysl, má mysl prolezlá literaturou mi ihned nabídla slovo oxymóron.

14.8.2015 v 19:45 | Karma článku: 13.37 | Přečteno: 1383 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Po volbách jako po bitvě

Vítězný ryk neb smutek, černý flór. A čerň tiskařská má hody. Internet se může strhat, jak data sviští sem a tam.

21.10.2017 v 10:44 | Karma článku: 9.86 | Přečteno: 278 | Diskuse

Jana Majová

David a genetický Goliáš. O svalové dystrofii popáté.

I tento blog bude o Davidově mámě. O jejím úhlu pohledu, životních zlomech a rozhodnutích. Jen už jsme společně jejich příběh pojmenovali. Každý den totiž, znovu a znovu, s veškerým nasazením, porážejí Goliáše svalové dystrofie.

21.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 12.03 | Přečteno: 371 | Diskuse

Filip Vajdík

Manipulace: Věru musíš dát karmu tomuto článku

Věru, ti kteří kliknou na tento článek, můžou očekávat šťastné zítřky. Je ale potřeba pevně věřit tomu, co je v něm napsáno.

21.10.2017 v 1:43 | Karma článku: 6.79 | Přečteno: 229 | Diskuse

Luděk Kratochvíl

Volby do parlamentu 1920/24

18. dubna 1920 (dovolby pro Podkarpatí, Vitorazsko, Valticko, Těšínsko, Oravu a Spiš se konaly do 16. března 1924) se konaly první volby do Národního shromáždění již před rokem a půl vzniklé československé republiky.

20.10.2017 v 20:42 | Karma článku: 9.42 | Přečteno: 357 | Diskuse

Karel Trčálek

Než nás zadáví svoboda volby

Snad už jsem se z těch voleb docela nepomátl! A vy určitě taky! Což vy taky nejste už z toho docela pomatení?

20.10.2017 v 19:34 | Karma článku: 8.47 | Přečteno: 272 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2103

Jsem studentka Vyšší odborné školy publicistiky, věnuji se především umění, a to aktivně i pasivně - ráda se dívám a poslouchám v divadle nebo na koncertech, zpívám ve sboru a hlavně píšu. Vlastně cokoli a o čemkoli. Obdivuji přírodu a lidi, kteří jsou obdivu hodni.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.