Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Fascinující Kateřina Tučková

8. 06. 2015 20:33:39
Kateřina Tučková se právem vryla do povědomí lidí jako jedna z nejlepších autorek současné literatury. Její kouzlo je v její výjimečnosti.

Rozhodla se nestát se spisovatelkou, která chrlí jednu knihu za druhou a užívá si komerční slávy, místo toho tráví hodiny a hodiny v archivech, zpovídá pamětníky a neustále se vrací na místa spojená s jejím literárním zájmem. Nepíše ovšem literaturu faktu, na historických základech staví fabulované příběhy. A co je vůbec nejpozoruhodnější, otevírá témata, která jsou tabu nebo o kterých dosud téměř nikdo nevěděl.

Do povědomí veřejnosti vstoupila svou druhou knihou Vyhnání Gerty Schnirch, která zpracovává téma odsunu Němců z poválečného Československa. Toto její dílo já osobně shledávám velice důležitým, protože otevírá téma, které je i po dlouhých letech velice citlivé. A přesto se Kateřina Tučková dokáže udržet na tenké hraně nezaujatosti, nepřiklání se ani k jedné straně. Tento suchý, dá se říci až diplomkově popisný styl je pro ni typický. Řada lidí kvůli němu její knihy nečte. Já zde nechci soudit, zda jsou její díla kvůli němu občas až příliš plochá, chci jen říci, že v určitých situacích vykreslí prostředí nebo charakter daleko lépe než srdceryvný popis. Můžeme to sledovat právě u mladé Gerty Schnirch, která musí i se svou maličkou dcerou opustit Brno, všechno, co kdy milovala, a společně s dalšími ženami se spokojit s nuzným utrápeným životem.

Nejznámější dílo Kateřiny Tučkové, Žítkovské bohyně, zase otevírá drsný svět kopanických žen, kterým možná byla dána tajemná síla, možná se jen dokázaly úzce sžít s přírodou a ctít její zákony. Měly nicméně obrovský dar léčit, zároveň však také proklínat – a to se jim možná stalo osudným. Jisté však je, že je nezničila dlouhá léta církevních procesů ani rozpínavost nacistického Německa, nýbrž komunismus. Nebýt Kateřiny Tučkové, asi bychom se nikdy nedozvěděli, že někdo jako žítkovské bohyně vůbec existoval. I zde se objevuje prostý popis drsné krajiny, lidi bez vzdělání, kteří se pravidelně posilňují pálenkou, zde vidíme v kontrastu s mladou generací, která chce z toho kolotoče bídy ven. Hlavní hrdinka Dora, potomek žítkovských bohyní, utekla z Kopanic do brněnského archivu a snaží se o svých předcích napsat odbornou práci. Kniha je protkána velkým množstvím oficiálních zápisů, ať už se jedná o hlášení nacistická či komunistická, která Dora postupně odhaluje v archivu. Právě tyto části mohou někomu připadat nesmyslně zdlouhavé, ale takový už je autorčin styl.

Před nedávnem se na knižním trhu objevila dosud poslední publikace Tučkové Fabrika, která doprovází výstavu Brno – moravský Manchester. Tato kniha zobrazuje život pěti generací rodiny Offermanů, dřívějších světově proslulých výrobců látek. Dílo zároveň zachycuje zrod výstavy, na které Tučková společně s kolegy pracuje, což je výjimečná příležitost podívat se do „kuchyně“ projektu. Kniha má ze všech tří zmiňovaných děl Tučkové k beletrii nejméně blízko; ačkoli jsou některé postavy smyšlené, autorka se přímo v řádcích knihy občas přiznává, že k danému člověku nedokázala nic vyhledat, proto o něm nebude déle pojednávat. Mně jako čtenáři to místy přinášelo velké zklamání, zároveň jsem si ale během čtení uvědomovala, jak touto skutečností musela trpět sama autorka, která se nakonec musela spokojit s konstatováním, že více materiálů není možno dohledat. Pokud by vás příběh brněnských textilníků zaujal natolik, že byste bažili i po historických souvislostech, máte díky této knize ideální příležitost – autorka do ní vložila životopisy důležitých osobností dané doby a krátké texty osvětlující dějinné události.

Nedokážu skrýt, že mě dílo Kateřiny Tučkové fascinuje. Její styl je tak syrový, že se její postavy objevují, umírají nebo mizí přesně tak jako osoby v reálném životě. Po každém dočtení její knihy ještě dlouhé hodiny přemýšlím o tom, co se v příběhu vlastně všechno stalo a proč se to tak stalo. Díla Kateřiny Tučkové se asi nehodí pro každého; jak jsem zmiňovala, nejedná se o běžnou beletrii, ovšem mám potřebu zdůraznit, že literární talent Tučkové je výjimečný. Můžeme vést spory o tom, zda je její sloh dobrý či ne, jedno je však jisté: tato autorka otevírá veřejnosti dosud skrytá nebo tabuizovaná témata. A to je velký přínos, přihlédneme-li k tomu, že to dokáže dělat i jinak než faktickou literaturou.

Autor: Nikola Sedloňová | pondělí 8.6.2015 20:33 | karma článku: 14.43 | přečteno: 626x

Další články blogera

Nikola Sedloňová

Přehnaná poctivost a čtenářská výzva

Na začátku minulého roku jsem na Facebooku objevila čtenářskou výzvu. Jednalo se o seznam padesáti popisů knih (např. oblíbená kniha z dětství), který si měl člověk dle svého vyplnit a knihy přečíst.

11.1.2016 v 19:04 | Karma článku: 9.96 | Přečteno: 305 | Diskuse

Nikola Sedloňová

Středoškolské oslovení „pane profesore“

Při nástupu na gymnázium se ode mě automaticky očekávalo, že se bleskovou rychlostí přepnu z oslovení „pane učiteli“ na „pane profesore“. Bez důvodu.

1.11.2015 v 20:55 | Karma článku: 21.91 | Přečteno: 1542 | Diskuse

Nikola Sedloňová

Nemohu sedět. Společensky nepřípustné?

Jsem mladá slečna, brzo mi bude dvacet, studuji, usmívám se a na první pohled vypadám docela zdravě.

12.9.2015 v 19:29 | Karma článku: 40.00 | Přečteno: 10046 | Diskuse

Nikola Sedloňová

Bistraw - raw a vegan bistro ve Stromovce

Zdravé rychlé občerstvení není výraz, se kterým bychom se běžně setkávali. Mozek některých lidí to může vyhodnotit jako nesmysl, má mysl prolezlá literaturou mi ihned nabídla slovo oxymóron.

14.8.2015 v 19:45 | Karma článku: 13.37 | Přečteno: 1377 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pavel Nitka

Je načase, začít šlechtit nové domácí mazlíčky

Máme už pejsky malé i velké, pejsky vegetariány, kočičky s dlouhým chlupem i chlupuprosté, máme zakrslé králíky, ale začíná to být nuda. Chce to něco nového...

23.8.2017 v 14:02 | Karma článku: 10.34 | Přečteno: 252 | Diskuse

Jan Klar

Všichni se sejdeme v jedné ložnici

Michal a Valérie vedli spolu báječný milostný paralelní vztah. Využívali k němu Skype, esemesky, Facebook a další sociální sítě. Možná spolu trávili víc času než se svými zákonnými manžely.

23.8.2017 v 12:50 | Karma článku: 14.14 | Přečteno: 642 | Diskuse

Libuse Palkova

Dieta modelek-prst do krku

Senzační dieta při níž můžete jíst co chcete, a jak často chcete, jen po každém jídle musíte strčit prst nebo dva do krku.

23.8.2017 v 11:38 | Karma článku: 11.72 | Přečteno: 385 | Diskuse

Peter Zamfir

Sever proti Jihu

Pricinou Obcanske Valky v USA podle nekterych pry nebylo Otrokarstvi ale takzvane "State's Rights" (Prava jednotlivch Statu).

23.8.2017 v 9:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Stanislav Jahoda

Kdy se u nás začnou strhávat sochy Karla IV.? Aneb Sorosův boj proti bělošskému rasismu

V USA se strhávají sochy. Prý se tím bojuje proti běloškému nadřazenectví a rasismu. Ve skutečnosti jde o snahy zničit národní kulturu. Podobné snahy se dají očekávat i u nás.

23.8.2017 v 5:55 | Karma článku: 39.18 | Přečteno: 1137 |
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2101

Jsem studentka Vyšší odborné školy publicistiky, věnuji se především umění, a to aktivně i pasivně - ráda se dívám a poslouchám v divadle nebo na koncertech, zpívám ve sboru a hlavně píšu. Vlastně cokoli a o čemkoli. Obdivuji přírodu a lidi, kteří jsou obdivu hodni.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.