Moje touha udělat všechno nejlépe, jak to jde – protože jsem si časem zvykla, že všechno nemůže být dokonalé – mě samozřejmě neustále nutila věnovat studiu mnoho času, trávit víkendy doma, sedět do noci nad počítačem a vstávat v pět, abych si učivo ještě zopakovala. Vy, kdo tohle neznáte, prostě nemůžete pochopit utrpení studentů, kteří z nějakých závažných důvodů jednoho dne nemají dost času na šprtání a dvojku z písemky berou jako fatální prohru.
Dobře, přeháním, tak daleko jsem ve své nesnesitelnosti nedošla, ale celkem jsem se jí blížila. Když jsem pak jednoho dne objevila, jak báječný je život dle Čtyř dohod, byla jsem totálně ztracená. Čtvrtá dohoda totiž zní: „Vždy dělejme vše, jak nejlépe dovedeme.“ Šprty šprty šprt.
A pak se to jednoho zářijového dne tohoto roku celé převrátilo. Měla jsem vážný úraz a musela jsem být čtyři měsíce v nemocnici, až do ledna, a to upozorňuji, že jsem právě v maturitním ročníku. Přeskočíme fakt, že jsem hned první den na ARU vymyslela geniální plán, jak odmaturuji v září, když to v květnu nepůjde, a kam se vrtnu, když mi nevyjdou přijímačky na vysokou školu. Svou touhu po vzdělání jsem v nudných nemocničních dnech, kdy už mi bylo lépe, ukájela alespoň v knihách, takže jsem toho k maturitě načetla skoro dvojnásobek. A pak přišel ten slavný den, kdy jsem se konečně mohla vrátit do školy.
Právě v tomto bodě nastala krize. Vzhledem k tomu, že chci všechno učivo obsáhnout co nejrychleji, abych už konečně měla pokoj od všech starostí (ano, až sem může zlomený život šprta dospět), nutně jsem musela urazit dlouhou meditační cestu k přesvědčení, že čtyřky prostě stačí. Chápejte, ČTYŘKY STAČÍ. Brr, to je věta!
V momentální chvíli jsem přesvědčena o tom, nebo se tak alespoň snažím tvářit, že všechny známky od jedné do čtyř jsou uspokojující. I tak ale studuji nepřetržitě s výjimkami rehabilitací a příprav maturitního plesu, protože jsem už před úrazem zjistila, že když člověk „dělá vše, jak nejlépe dovede“, je život tak nějak krásnější. A všechno se lépe daří. Tak držte palec! Snad sem v květnu napíšu egoistický článek o tom, jak dokonalý jsem student.